Tohle už nikdy nepište… Nikdy

Je to pořád dokola. Kdykoliv kouknu na web, otevřu noviny nebo potkám billboard. Stále tam číhají chyby, které mě budí ze sna. Jsou časté a jsou všude. Proto se ani nedivím, že je spousta lidí opakuje.

Teď z vás ale udělám borce. Budete přesně vědět, jak tyto nejčastější záludnosti napsat správně. A pokud jste v nich nikdy nechybovali, tak vám upřímně gratuluju. Jste fakt dobří.

Tak se na ty zapeklitý chybky pojďme kouknout.

18-ti letá… prosím, ne!

Jak skamarádit přídavné jméno s číslovkou? Jednoduše. Nepište mezi ně žádného prostředníka a nechte je hezky u sebe. Blízko. Bez mezery.

Zapomeňte tedy na 50-ti procentní, 50tiprocentní nebo 50 procentní slivovici. Nechci vás navádět, abyste přestali pít. To ne! Jen si raději dejte tu slivovici 50procentní.

Stejná taktika platí i u věku. Když máte kamaráda, kterému je 30 let, s klidným svědomím napište: „Můj 30letý kamarád.“ Necpěte tam žádné „ti“, spojovník ani mezeru. Ať je hezky číslovka s přídavným jménem u sebe.

Na parkovišti potkáte auta 3dveřová, 4dveřová nebo 5dveřová. A v obchodě si můžete prohlédnout foťák, který má 20násobný optický zoom.

I když číslovku vypíšete slovy, pořád platí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ žádné dělení. Mezery sem nepatří. Pětidveřové auto i padesátiprocentní slivovice mají číslovku s přídavným jménem těsně u sebe. Vždycky.

Spojovník vs. pomlčka

Už jste o těch dvou slyšeli? Jestli ne, tak je mi ctí vám je představit. Vypadají podobně, ale zaměňovat se nedají.

Rozeznáte je od sebe snadno. Pomlčka –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je delší. Spojovník – je kratší. To je jednoduchý.

Ale napsat správně otevírací dobu… to už je kumšt. Málokdo ví, že tam spojovník nepatří. Takže žádné 7-17 h. A už vůbec ne s mezerou 7 – 17 h. Takhle prostě ne!

Jediná správná varianta zápisu je s pomlčkou a bez mezer „7–⁠⁠⁠⁠⁠⁠17 h“. Domluveno?

Stejně tak to chodí u pondělí–⁠⁠⁠⁠⁠⁠pátek, červen–⁠⁠⁠⁠⁠⁠září, 3–⁠⁠⁠⁠⁠⁠6 let nebo 20–⁠⁠⁠⁠⁠⁠25 °C. Zkrátka rozsah pište vždy s pomlčkou bez mezer.

Jenomže… tohle pravidlo má zase nějakou výjimku. Když je alespoň jeden z oddělených výrazů víceslovný, kolem pomlčky nasázejte mezery. Až tedy budete někomu psát, kdy máte dovolenou napište to v tomto stylu: 28. července –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 4. srpna.

A prosím, nikdy, nikdy nekombinujte slovíčko „od“ s pomlčkou. Zapomeňte na zápis „od 7–⁠⁠⁠⁠⁠⁠17 h“.

No, a ten spojovník? Nechte si ho třeba na Frýdek-Místek nebo na vaše know-how. Hodí se taky pro matematicko-fyzikální fakultu.

Šetřete účetním znakem

Co neodmyslitelně patří k vašemu byznysu? Peníze. Kačky. Chechtáky. Háky. Prachy i škvára. Řekněte si o ně bez chyby.

50,–⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Kč. Už jste takovou cenovku viděli? Já bohužel taky. Vyskytuje se až moc často. Co myslíte, je tento zápis v pořádku? Jasně že ne.

Správně můžete napsat cenu 3 způsoby, ale tenhle k nim nepatří. A to ani v případě, že zkratku měny nahradíte slovem korun. 50,–⁠⁠⁠⁠⁠⁠ korun je pořád stejně blbě.

Takže jak? Nejlidštější zápis je 50 Kč. Bez účetního znaku a s mezerou. Kouknu a hned vidím, kolik po mně budete chtít i v jaké měně. Jasný. Stručný. Srozumitelný.

Můžete taky napsat 50,–⁠⁠⁠⁠⁠⁠. Jen to nevypadá tak hezky a musíte si být jistí, že všichni zúčastnění vědí o jaké měně je řeč. Pozor! Účetní znak píšeme s pomlčkou. Žádný spojovník. Ne, ne, ne.

Pokud byste přece jen chtěli kombinovat měnu s účetním znakem, pak jediný možný zápis je tento: Kč 50,–⁠⁠⁠⁠⁠⁠. Ale uznejte sami. Vypadá to trochu kostrbatě. Tohle tedy raději pište jen do účetních dokumentů.

Pro mě je vítězem jednoznačně 50 Kč. Nejelegantnější způsob zápisu.

Velký nebo malý?

Na konec malá (nebo velká) zajímavost. Osobní a přivlastňovací zájmena (ty, vy, tvůj, váš, tobě, vám…) s velkým písmenem na začátku vyjadřují úctu. To asi všichni víme. Proto je tak píšeme ve formálních dopisech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ať už v e-mailech nebo na klasický list papíru.

Jak to je v případě marketingových textů? Můžete si vybrat. Velké. Malé. Je to jen na vás. Pravidla českého pravopisu toto neřeší.

Ale! Jasný musí tu být nějaký „ale“.

Pokud se například na vašem webu rozhodnete používat v zájmenech velké písmeno, měli byste k tomu mít sakra dobrý důvod. Opravdu nestačí argument typu „svých zákazníků si vážím“.

Mluvíte totiž k větší skupině naprosto neznámých lidí. Ani netušíte, kdo konkrétně váš text bude číst. Je to příliš obecná skupina.

V tom případě pak to velké písmenko, které vyjadřuje úctu, působí spíš lacině, podbízivě a nedůvěrihodně. A zákazník? Ten bude mít pocit, že vám záleží víc na vašem výdělku než na něm. Klikne na křížek a zmizí nadobro.

Marketingovým textům prostě víc sluší malé v/t.

Teď ruku na srdce. Jak jste na tom? Našli jste se v těchto chybkách, nebo na ně děláte dlouhý nos? A jaké nešvary v textech trápí vás? Prostor v komentářích je váš.