Jak psát text na váš web

Nikoho nezajímáte. Ani vy, ani vaše značka, ani váš produkt. Lidé mají plnou hlavu sebe. Zpožděného autobusu. Šéfovy nálady. Dětské horečky. Vybitého mobilu… A vy se jim do toho všeho snažíte říct, že jste největší, nejlepší a máte deset let zkušeností.

„Co já s tím?“ Člověk na druhé straně právě usrkává svůj třetí hrnek kávy a přemýšlí, jak zvládne den. Co mu je do vás? V práci mu za krk dýchá deadline. Doma řeší manželskou krizi, děti v pubertě a kapající kohoutek.

Takže… co pro něj máte, aby se zastavil u vás?

Vaše ego musí z textu ven

Chcete se pochlubit? OK. Pište o tom, že jste loni změnili logo. Že váš tým každý pátek snídá společně v zasedačce. Nebo že jste před deseti lety začínali v garáži a teď máte kancelář s výhledem. Poplácejte se pořádně po zádech – jo, jste fakt dobří. Problém je, že u tohoto se nikdo nezastaví. Neklikne. Nenakoupí.

Chcete prodávat? Tak pište o svých zákaznících. O jejich každodenním chaosu, frustraci, nedostatku času nebo přetékajícím inboxu. Vklouzněte jim do hlavy. Až si řeknou: „Tohle je přesně ono. Oni mluví o mně.“ A máte vyhráno.

Pište tak, aby si čtenář nemusel složitě domýšlet, proč by ho právě vaše služba měla zajímat. Řekněte mu to rovnou. V čem mu to pomůže. Kde mu to ušetří čas. Jak mu to usnadní den. To je to, na co se ptá: „Co z toho budu mít já?“

Takže teď se zhluboka nadechněte a jdeme se dostat do hlavy čtenáře…

První emoce, potom (možná) logika

Rádi si myslíme, že se při nakupování rozhodujeme rozumně. Že zvažujeme fakta, porovnáváme nabídky a vybíráme to nejlepší. Ale ve skutečnosti? Emoce, pocity… ty jsou tam vždycky dřív.

Už jste šli někdy nakupovat potraviny hladoví? I když v ruce držíte seznam a snažíte se jím řídit, nějak to nejde. Do vašeho košíku se stejně propašují dobroty, které na seznamu nejsou. Protože hlad vyvolává chuť, a v tu chvíli cítíte potřebu ji uspokojit.

A stejně tak i váš budoucí zákazník touží uspokojit některou ze svých potřeb. Vyřešit problém. Usnadnit den. Zbavit se tlaku. Získat víc času. Mít konečně klid. Být zkrátka jen chvilku v pohodě… To jsou ty skutečné spouštěče. Emoce, které vedou ruku ke kliknutí.

Až potom nastoupí rozum. Ale to už se ten nový mlýnek na kávu zabydlel v jeho kuchyni. Ani neví jak. A ten starý mlýnek? „Byl sice ještě dobrej a skoro stejnej. Ale ten novej je… prostě trochu lepší.“

Jak se to stalo? Na e-shopu ho zaujal mlýnek. Jeho popisek, který cílil na emoce. Parametry se dočetli až dole. Jako první ale ucítil čerstvě namletou kávu. Její vůni. Chuť.

Najednou měl pocit, že ten starý mlýnek tohle neumí. Že ta káva nevoní tak intenzivně. I ta chuť je taková nějaká mdlá. Už ho dostala představa, že díky lepšímu namletí kávy budou jeho rána o něco hezčí.

Ano, zvážil i parametry. Přemýšlel nad nákupem. Zapojil logiku. Jenže… tu už ovlivnily emoce. Už nehledal důvod proč nekoupit, ale proč koupit.

Proto pište o tom, co váš produkt nebo služba způsobí. Jaký pocit přinese. Co změní.

Máte na skladě matrace?
Prodávejte rána, kdy se člověk probudí odpočinutý a bez bolesti zad.

 

Chcete vyprodat diáře?
Prodávejte ten slastný pocit, když má člověk konečně chaos pod kontrolou.

Emoce nejsou jen přídavná jména

Slova jako „skvělý“, „úžasný“ nebo „kvalitní“ v hlavě čtenáře nic nevyvolají. A už vůbec ne v jeho srdci. Nezanechají stopu. Jsou to prázdné nálepky, které jen přejede očima a hned zapomene.

Emoce nevznikají ze slov samotných. Vznikají, když si čtenář přečte větu, která mluví k němu. Popisuje důvěrně známé situace. Okamžiky, kdy něco cítí – úlevu, vztek, touhu, radost, starost, únavu, hrdost… Když mu je připomenete, získáte jeho pozornost. 

Začněte třeba vyprávět příběh. Ne dlouhý a hrdinský. Krátký. Obyčejný. Všední. Takový, ve kterém se čtenář pozná. Najednou nečte o produktu. Čte o sobě. O svém ránu, kdy se mu nic nedaří. O chvílích, kdy už nemá kapacitu nic dalšího zařizovat…

…A pak mu nabídněte řešení. Ukažte mu, jaké bude jeho ráno s vaším produktem. Jak snadno vše zorganizuje díky vaší službě.

To je to, co chce slyšet. Co se změní, když od vás nakoupí.

Výhody jsou fajn. Fakta a čísla jsou potřeba. Ale až potom, co zachytíte pozornost čtenáře. Až potom, co už se vidí s tím novým telefonem, batohem, krémem, lehátkem, vibrátorem… zkrátka s čímkoliv.

A ne, nemusíte teď hned začít všechny své texty pasovat do příběhu. Ten je jen jednou z možností, jak můžete vyvolat emoce. Není jediným řešením.

Někdy stačí jen udělat obrat a nemluvit o sobě, ale ke čtenáři. Přímo k němu. Povídejte si s ním jako by seděl před vámi. Místo odtažitého: „Tato aplikace umožňuje sledování výdajů“ zkuste napsat: „S touto aplikací máte své výdaje pod kontrolou“.

Pokládejte mu otázky. Nejlépe ty otevřené, na které si nemůže odpovědět ano/ne. „Co kdyby vaše ráno začalo uprostřed přírody?“ Jednoduchá otázka, ale čtenář už si představuje tu pohodu a klid. Kliká. Balí kufry. A je u vás v penzionu.

Takže až příště budete psát, představte si, že váš čtenář má v jedné ruce rohlík, ve druhé telefon a v hlavě deset věcí najednou. Nepřesvědčujte ho, že jste nejlepší. Ukažte mu, že díky vám bude jeho den aspoň o trochu lepší.